Před pár dny oslavil Ondrášek třetí narozeniny, tak jen taková malá rekapitulace... Je moc šikovný kluk, umí spustu věcí, které by člověk u tříletého dítěte nečekal. Počítá bez problémů do stovky i výše, čísla umí číst, zvládne i jednoduché součty. Zná všechna písmena - malá i velká, i celou anglickou abecedu. Anglicky zná i některá slovíčka, která umí  napsat. Anglicky umí i počítat. Umí pojmenovat tvary a barvy. Zná několik písniček, ale neochotně to předvádí. Pozná levou a pravou ruku. Nejraději si hraje s písmeny a čísly, tak tomu odpovídají i hračky, které máme doma. V současné době strašně rád vyplňuje pracovní sešity pro předškoláky. Je nadšený z bludišť, chápe princip sudoku. Dokáže nakreslit lidskou postavu jako krásného hlavonožce včetně očí, nosu a pusy. Jinak kreslí i auta a zvířata, ale nejraději kreslí nebo spíše píše písmena a čísla, kterým dělá i obličeje,ruce, doplňky. Písmena rád předvádí i vlastním tělem nebo prsty. Moc rád modeluje a prohlíží si knížky. Zná některé dopravní značky.

Trochu pokulháváme v dovednostech praktického rázu. Ondrášek umí sám jíst, ale je to pro něj ztráta času a raději se nechává krmit. Svléknout si umí kalhoty, boty, slipy. To vše si dokáže s malými obtížemi i obléknout, ale musí mít náladu. Od léta je bez plenek a spolehlivě chodí na nočník.

Moc hezky mluví - v souvislých větách, užívá zajímavé obraty. Nedávno začal říkat písmeno R. Zatím neumí především Ř a K. 

Po porodu jsem první dva dny doma trávila v noční košili nejlépe s Rozárkou v ložnici. Na vzhled jsem nějak nestihla dbát, ale přesto nás naši kluci krásně opečovávali. Když jsme se v pondělí měli vypravit na první prohlídku k paní doktorce padla na mě i v tom spěchu trochu úzkost. Roztomilé těhotenské bříško bylo pryč, ale spíše jen jeho obsah - tělo neforemné, pleť špatná... Těhotenské oblečení bylo velké, to původní zase malé...Počasí mi nahrálo, tak jsem vytáhla svou oblíbenou maxi sukni do gumy, umyla vlasy, stihla rychlé líčení, oblékla Rozárku a seběhla za klukama dolů do pokoje...Když mě Ondrášek uviděl na schodech, podíval se na mě tak něžně, usmál se a vyhrknul: Maminko, ty jsi krásná jako princezna! V tu chvíli jsem měla slzy v očích a cítila se krásně. Je to náš brouček, takovou úžasnou pochvalu jsem přesně potřebovala.

Krátce před termínem porodu Rozárky jsme s Ondráškem byli na pohotovostním pobytu u babi a dědy v Plzni. Taťka za námi každý večer přijel a ráno zase odjížděl do Prahy do práce. Jednou ráno se Ondrášek vzbudil dřív než taťka odjel a chtěl si s ním hrát, ale Jindra nemohl, musel se rychle vypravovat. Ondrášek byl zklamaný a ptal se mě:

O: Proč musí tatínek do práce?

M: No tatínkové chodí do práce, tam pracují a dostávají za to pak korunky, za které si pak můžeme kupovat papání, hračky a oblečení.

O: Ale babi s dědou tady mají papání, to nám dají a tatínek do práce nemusí. A hračky tu babi taky má.

M: To jo. Ale až budeme doma, tak tam taky něco musíme papat a penízky potřebujeme.

O: Děda ale taky chodí do práce, tak nám může nějaké penízky dát a tatínek nikam nemusí.

M nemá slov...:-)))

V úterý 17. dubna 2012 v 18.40 hodin se Ondráškovi narodila malá sestřička Rozárka. Vážila 3,64kg a měřila 51cm. Ondrášek se na ní přjel podívat hned druhý den do porodnice, sestřička se mu moc líbila, je to prý "prťavá vlasatice". V době kdy jsem byla v porodnici, byl Ondrášek u babi a dědy v Plzni. Rozárka se zatím zdá jako úplně vzorné miminko, dobře papá a hodně spinká.