Mami, já už umím všechna písmena, říká mi nedávno Ondrášek. Poslouchej...Přeříká celou abecedu a skutečně písmenka K, G, která mu dělala velký problém najednou zná. Ve složitých slovech je ještě neříká úplně správně, ale už ví, jak na to. Místo k dříve říkal t, tak teď, když se někdy nsaží, tak K řekne i tam, kde normálně je T správně. např. KAKY PŘEJU DOBORU NOC :-). Po pár dnech si opět sám všiml, že umí snad i Ř, není to ještě úplně vybroušené, ale občas mu to skutečně krásně zařičí...tak máme radost, je šikulka, už opravdu umí všechna písmenka

Před pár dny Rozárka oslavila půlroční narozeniny... Roste jako z vody a je moc šikovná, na dece už se pěkně otáčí, občas to zvládne i z bříška na záda. Začala papat zeleninu, už ochutnala mrkev, dýni a brambory. Prvně jí to moc nešmakovalo, ale teď papá docela pěkně. 16. října se jí vyklubal první zoubek a našla jsem ho já :-)! Ondrášek s Rozárkou rád dovádí, líbí se mu, jak se směje, když dělá různé legrácky a říká jí ty naše půlroční mimino, kočičko naše milovaná...no je moc roztomilý :-)

V září Ondrášek začal chodit na dvě dopoledne do předškoličky - v  pondělí a ve středu. Ranní vypravování bývá stále trochu problematické, ale snad si nejak zvykneme. Ve středu máme pravidelně celkem nabitý program, jsem pyšná na to, jak to zvládáme, tak to stojí za záznam. Jeden středeční den...

9.00: předávám Ondru do školky

10.00: cvičení miminek s Rozárkou

11.00: nákup v Lidlu

12.30: vyzvednutí Ondry ze školky

13.00: doma obědvám já a Rozárka

odpočíváme, hrajeme si

15.30 bereme kočár, kolo a odcházíme do Rudňáčku na keramiku pro deti s rodiči

(keramika Ondru hrozně baví a moc mu to jde, Rozárka to někdy prospí, někdy pozoruje,co se kolem děje, někdy modeluje s námi :-))...

Zůstáváme ještě v herně si trochu pohrát, nakojit...

18.00 odcházíme domů a taťku potkáváme před barákem...

Jednou se mi povedlo ještě stihnout cvičení od 18.30 pro mě...:-)

Musím to hned napsat než to zapomenu :-).. Dnes jsme šly s Rozárkou Ondráškovi dát dobrou noc. Ondrášek začal vymýšlet...

O: Já bych chtěl, abychom tu (v pokojíčku) spali všichni. Dáš nám sem Rozárku do postýlky?

J: Už je pozdě, s Rozárkou se pomazlíš zítra.

M: Až Rozárka trochu povyroste, tak jí můžeme dát postýlku k tobě do pokojíčka a budete tu spinkat oba, Chtěl bys?

O: Jojo, to bych chtěl...směje se... mohla by mít nějakou pěknou oranžovou postýlku.

M: No třeba oranžovou

O: A tatínkovi sem taky dáme třeba fialovou

M: A kdo bude spát v ložnici?

O: No ty....

M: Já sama?

O: Ne, s druhým tatínkem.

S Jindrou jsme vyprskli smíchy :-))

M: S jakým druhým tatínkem?

O: A ještě budeme mít druhou maminku a druhou Rozárku.

M: No prosím tě a kde by se tu všichni vzali?

O: Koupíme je v krámu.

Debata dále pokračuje o tom jak bude druhý tatínek a maminka vypadat..Usměvné ještě bylo, že prý druhá maminka bude mít víc vlasů - prý tisíc (právě trpím poporodním vypadáváním vlasů a mam už jich prý jen 99).

Nakonec jsme Ondráškovi vysvětlili, že je to tedy nesmysl, že má jen jednu maminku a tatínka, že jen detiček v rodině může být víc. Na to řekl, že by chtěl aby dětiček bylo deset :-)))..

Rozárce před pár dny byly 4 měsíce. Nově se naučila překulovat na bříško, jde jí to moooc hezky. Už potřebuje daleko více prostoru kolem sebe. Snadno se rozesměje, hraje si s ručičkama a i s hračkami. Ondrovi se to moc líbí a často Rozárku zapojuje do svých her.

Doma máme rozvěšeno ned několik mých obrazů. Rozárka si je často s obdivem (údivem) prohlíží. Vypadá, že tomu rozumí a pozná kvalitu :-))). Vzpomínám si, že i malého Ondráška hodně zajímaly. Teď to vypadá, že si jich vůbec nevšímá, ale zdání klame. Má dokonalý přehled. Když jsem si před časem v počítači připravovala náhledy obrazů, tak Ondrášek mi asistoval a hrál se mnou takovou hru, u každého obrazu hádal, kde ten obraz je (ten je v ložnici, ten v Plzni u Terky v pokoji, ten máme tady v obýváku...). Strašně dlouho ho to bavilo a byl téměř neomylný.  Když jsem nedávno něktéré obrazy sundala, abych je odvezla na výstavu, ihned si toho všiml a protestoval, že ty naše obrazy nikam na výstavu dávat nechce, ať je přivezeme zpátky.

A poslední obrazová historka se pojí s Ondráškovo nedávnou horečkovou nemocí. Jednou někdy kolem druhé ráno u nás v ložnici Ondráška ukládáme, on se najednou posadí, zadívá se na obrazy proti posteli (Triptych)a zeptá se Jindry: Tatínku, jakými barvami malovala maminka ty obrazy? Jindra trochu překvapeně odpovídá: No, akrylovýma. Ondra: Aha, atrylovýma....Položí se a spí.

Kolik člověk zvádne dělat věcí najednou? Chlapi prý jen jednu, ženské dvě, ale mamky minimálně tři :-).... Není u nás vyjímkou, že chovám a kojím Rozárku, Ondru druhou rukou krmím a přitom čtu Ondrovi nějakou knížku.. Jednou v této situaci po mě Ondrášek chtěl, ať mu ještě vystříhám nějaké písmeno a bleskurychle mi našel vhodné nůžky. Já na to odmítavě, že to už opravdu nezvládnu, že nejsem žádná supermamka. To se začal hrozně smát: Ijo,ijo, jsi moje superňamka :-)

Ondra občas komolí některá dlouhá a cizí slova. Legrační je, že když se naučil R, občas jej používá i tam, kde vůbec není, např. Rrredík (místo Tedík). K stále neumí, takže třeba jeho oblíbené kukuřičky zní jako TUTUŽIČTY.

Máme za sebou šestinedělí. Rozárka roste jako z vody, váží již 5,25kg. Začíná reagovat na lidský hlas a tvář. Už docela pěkně drží hlavičku. Čím dál tím častěji se jí na tvářičce objeví krásný úsměv, občas se rozdovádí tak, že začne i trochu povídat. Dneska se nám ji podařilo s Ondráškem i pěkně natočit, tak třeba brzy přidáme i sem.

Obě děti byly postupně nemocné. Prvně měl Ondra zánět hrtanu, který několik dní provázely noční horečky a kašle. Nic přijemného, doufám, že už nás to nepotká. Ale tyhle noční pohotovosti měly i usměvné momenty.

Ondra byl u nás v posteli a říká mi: Maminko, já bych chtěl přikrýt dekou. Tak ho ještě více přikryji svou peřinou. On se hned odkope a znovu říká: Já bych chtěl přikrýt dekou. Tak chvilku přemýšlím, jeslti je to nějaká hra a znovu ho přikryji. Situace se opakuje - odkope se už trochu vztekle a znovu mluví o dece. Tak se ptám: Tak chceš svou peřinku? O už dost navztekaně: Ne, prostě NORMÁLNÍ DEKU! Tak už mi to docvakne a běžím pro NORMÁLNÍ DEKU. :-)

Opět usínáme kolem třetí s Ondrou u nás v posteli. Najednou si vzpomene, že by chtěl kakalíčko, Jindra mu to rozmlouvá. Ondrášek se ke mně přitulí, ruce mi položí na prsa a zeptá se: Maminko, máš ty prsa plné?...Já: No ano, mám... O: Já bych je chtěl obě vypít.. :-O Já: Tak co kdybychom udělali to kakalíčko (pozn: Ondrášek se kojil do 27 měsíců - velký závislák. Občas asi Rozárce závidí).

Rozárce se nemoc nevyhla. Naštěstí to u ní byla jen ošklivá rýma, ale i to pětitýdenní miminko docela potrápí. Nicméně musíme ji pochválit všechno Ondráškovo horečkové ponocování vzorně prospala.

Od narození Rozárky doma trochu bojujeme s žárlivostí. Od začátku se hodně snažíme, Ondráška zapojujeme do všeho a každou volnou chvilku si spolu hrajeme. Myslím, že se to již hodně zlepšilo, jsou prostě lepší a horší dny. Někdy minulý týden měla Rozárka nějaké trápení, hodně přes den plakala a nemohla usnout. To dříve Ondrášek špatně snášel. Tentokrát byl velice trpělivý. Zkusila jsem Rozárku jít uspat do ložnice, ale nepodařilo se, stále plakala. Tak jsem trochu nešťastná přišla za Ondráškem se slovy: Ondrášku, mně ta Rozárka nejde uspinkat, už nevím, co s ní...

Ondrášek se na mě povzbudivě usmál a pronesl: No tak já to zkusím!

To mě docela rozesmálo, ale ptala jsem se dál: A jak? Ty bys věděl, jak Rozárku uspinkat?

O: Ano, já bych jí okouzlil. Tak to zkusím, ano?

Přikývla jsem. Ondrášek si vzal do ruky dvě kostičky lega a kroužil jimi Rozárce nad hlavou a pronášel zaklínadlo..Čáry, máry....

Seděla jsem zrovna s Rozárkou na míči, neplakala, při zaklínadle na vteřinu zavřela oči, že jsem na tu vteřinu uvěřila, že Ondra umí čarovat....Po tomto čarování sice neusnula, to se povedlo až po dalším houpání na míči, ale už to netrvalo dlouho. Možná pomohlo zaklínadlo, možná to, že mi spadl kámen ze srdce, že Ondřík segru začal brát a tu péči oní zapojil do svých her.