Malí obdivovatelé výtvarného umění

Doma máme rozvěšeno ned několik mých obrazů. Rozárka si je často s obdivem (údivem) prohlíží. Vypadá, že tomu rozumí a pozná kvalitu :-))). Vzpomínám si, že i malého Ondráška hodně zajímaly. Teď to vypadá, že si jich vůbec nevšímá, ale zdání klame. Má dokonalý přehled. Když jsem si před časem v počítači připravovala náhledy obrazů, tak Ondrášek mi asistoval a hrál se mnou takovou hru, u každého obrazu hádal, kde ten obraz je (ten je v ložnici, ten v Plzni u Terky v pokoji, ten máme tady v obýváku...). Strašně dlouho ho to bavilo a byl téměř neomylný.  Když jsem nedávno něktéré obrazy sundala, abych je odvezla na výstavu, ihned si toho všiml a protestoval, že ty naše obrazy nikam na výstavu dávat nechce, ať je přivezeme zpátky.

A poslední obrazová historka se pojí s Ondráškovo nedávnou horečkovou nemocí. Jednou někdy kolem druhé ráno u nás v ložnici Ondráška ukládáme, on se najednou posadí, zadívá se na obrazy proti posteli (Triptych)a zeptá se Jindry: Tatínku, jakými barvami malovala maminka ty obrazy? Jindra trochu překvapeně odpovídá: No, akrylovýma. Ondra: Aha, atrylovýma....Položí se a spí.